Osvobození obce 4.května 1945

Silnice byly na přelomu dubna a května 1945 přeplněny transporty ustupujícího německého vojska a válečnými uprchlíky p. Před mosty byly umístěny silniční bariéry, v zahradách byla připravena kulometná hnízda, pod mosty byly přichystány nálože.

Ve čtvrtek dne 3. května odpoledne odjeli všichni vojáci ubytovaní ve škole a hostinci ke Vsetínu. V Ústí zůstal jen destrukční oddíl a hlídky, jejichž příslušníci se posilovali alkoholem. Obyvatelé byli předem uvědoměni, že mosty v obci budou zničeny. Uložili proto vnitřní okna svých domků do bezpečí a venkovní okna otevřeli. V 18 hodin otřásl vesnicí ohlušující výbuch - oba železniční mosty přes Senici se zlomily a zhroutily. V blízkých staveních výbuch poničil střechy, vytrhal okna z rámů, někde byly pobořeny i stěny a stropy. Postižení obyvatelé těchto domků si vyhledávali nocleh v horní části obce. O dvě hodiny později nový výbuch zničení mostů dokonal.

Potom bylo občanům oznámeno, že železniční nadjezd a most přes Bečvu budou vyhozeny příští den v šest hodin ráno. Vývoj událostí však přinutil destrukční oddíl ke spěchu a ke zničení mostů došlo již o půl páté ráno 4. května. Pohled na zničené mosty a okolní stavení byl zdrcující. Dílna koláře Hučíka byla doslova rozmetána a stroje zničeny, těžce bylo poškozeno ještě dalších 13 domů. Ihned po výbuchu se zbývající němečtí vojáci dali na útěk ke Vsetínu.

Zničená dílna koláře Hlučíka č.58

Hned potom následovaly radostné chvíle vítání s osvoboditeli obce. Vojáci 1. československého armádního sboru v SSSR, kteří postupovali od Hovězí, se dostali na území Ústí již v pozdních večerních hodinách a několik jich strávilo noc v Trlicově hrobce, pár desítek metrů od mostu přes Bečvu. Při osvobozování Ústí bylo zajato 5 německých vojáků a jeden se utopil v rozvodněné Senici.

Československých jednotek přicházejících od Hovězí rychle přibývalo. V dalším postupu jim bránila rozvodněná Bečva i německá kulometná hnízda u Žebráčky. Po poledni přibyly do Ústí další československé jednotky, které prošly Ústím a překročily kopce směrem na Lhotu u Vsetína.

Ústečtí občané bez pobízení přiložili ruku k dílu při odklízení trosek železničního nadjezdu a na pomoc přispěchali také občané z Leskovce. Jejich činnost narušovala střelba z německých minometů. Jedna z min zasáhla Kurtinův dům č. 69, kde těžce zranila dva civilisty. Jiná zabila mladého občana z Leskovce Josefa Výchopně, který pomáhal při odklízení trosek mostu, a československého vojáka Ivana Rašince. U mostu byli dále zabiti dva koně. Jiná z německých min poškodila novostavbu domku Karla Mikuše u nádraží.

Již 4. května sovětští ženisté budovali rychle první provizorní přejezd přes Bečvu provizorní dřevěný most. Hned potom začali s pomocí místních obyvatel stavět pevnější most, který byl hotov za dva dny. Pro transporty sovětských a československých jednotek byl zatím používán nepoškozený most v Janové.

První nouzový most postavený sovětskými ženisty 4.května 1945 (v popředí) a probíhající stavba druhého provizoria.

Zničený silniční most přes Bečvu, v pozadí druhý provizorní most a poničený hostinec (5.5.1945)

Sovětští ženisté a jejich spolupracovníci z Ústí po dokončení stavby mostu (5.5.1945)

V sobotu 5. května se v obci nakrátko ubytoval štáb 3. brigády 1. čs. armádního sboru v čele s pplk. RA Kutuzovem.

V neděli dne 6. května byli na hřbitově v Ústí pohřbeni dva padlí českoslovenští vojáci. Při smutečním obřadu bylo od severu ještě slyšet ozvěny dělostřelecké palby, když lidé s dojetím a se slzami v očích poprvé po dlouhé době svobodně zpívali překrásnou československou hymnu. Týž den byli v rokli za bylnickou tratí pohřbeni také dva padlí němečtí vojáci. Hrob jim vykopali němečtí zajatci.

Den 4. května 1945 se hluboce zapsal do paměti všech současníků jako den osvobození od německé okupace. Před obyvateli nevelké valašské obce se otevřely brány ke svobodnému životu, k němuž po dlouhých šest let upírali své naděje. Na počátku května 1945 ještě nebylo na příliš velké oslavy pomyšlení. Všude byla spousta trosek... Ze všech obcí na Vsetínsku bylo Ústí postiženo německými destrukčními akcemi nejvíce. Stopy posledních dnů války byly v Ústí velmi citelné, i když se naštěstí obešly bez velkých ztrát na životech.

Radostné pocity ovšem byly v některých rodinách spojeny s hořkostí a smutkem. Paní Aloisie Kurtinová, která se v dubnu vrátila z německého koncentračního tábora, byla zraněna 4. května ve svém domě při výbuchu německé miny, když Ústí již bylo vlastně svobodné. Až v polovině května se od náhodného chodce dozvěděla o smrti svého statečného syna, letce Jana Feráka, který zahynul v dalekém Severním ledovém moři již roku 1942.